kachny starorýnské strakaté
KACHNY STARORÝNSKÉ STRAKATÉ
Kachny starorýnské strakaté se velmi podobají kachnám magpiím a Němci ve svém vzorníku za jejich název uvádějí v závorce „magpie“, což je velmi zavádějící, protože kachny starorýnské jsou plemenem se zcela jiným původem, které byly vyšlechtěny teprve před nedávnem Paulem Erwinem Oswaldem z německého Gimbsheimu ve spolkové zemi Porýní – Falc, s nímž se mimochodem osobně znám a jež je dnes předsedou německého klubu chovatelů kachen. Ten se nechal inspirovat malbami starých mistrů a pokusil se strakaté plemeno kachen vyšlechtit z v Německu dostupných plemen. Se šlechtěním začal v roce 1978, kdy výměnou za kachny gimbshajmské, chované jeho otcem, získal několik různě strakatých kříženců kachen kajug a kachen amerických pekingských. Různě strakaté kachny se chovaly a dokonce objevovaly i v zoologických zahradách již dávno předtím, ale neměly souměrnou a pravidelnou kresbu. Dále použil kachny selské a kampbelky pro zlepšení typu. Již po roce křížení odchoval pár mláďat s požadovanou kresbou v černém zbarvení. V následujícím roce začalo uznávací řízení nového plemene s černou kresbou pod názvem starorýnské kachny. Kachny byly poprvé představeny na výstavě v Hannoveru a roku 1981 byly uznány na výstavě v Kolíně n. R.. Rotační plemenitbou bylo po pěti letech od uznání dosaženo poměrně velkého počtu kvalitních odchovů, které se rozšířily i do zahraničí. Po každé pětileté periodě však bylo nutno do chovu zařadit pro oživení krve i jiné plemeno a k tomu se nejlépe osvědčil kačer americký pekingský. Poté se za pomoci kachen gimbshajmských pokusil pan Oswald vyšlechtit modře zbarvené kachny starorýnské a pomocí kampbelek i hnědé. To se však příliš nedařilo, proto pro vyšlechtění hnědého barevného rázu s největší pravděpodobností použil importované anglické kachny magpie. Dnes se tedy chovají v černém, modrém a hnědém zbarvení.
Kachny starorýnské strakaté jsou tedy středně těžké rychle rostoucí kachny se snáškou kolem 80 vajec s bílou až nazelenalou skořápkou. Hmotnost kačera je kolem 2,75 kg a kachny kolem 2,25 kg. Hlava je podlouhlá s plochým čelem a neznatelnými lícemi. Zobák je široký, delší, jen mírně prohnutý, oranžový se zelenými nebo černými skvrnami a se světlým nehtem. Oči jsou tmavé. Trup protáhlý, zaoblený, málo zvednutě nesený s dlouhými, širokými a poněkud klenutými zády, širokou, zakulacenou hrudí a plným břichem, které nesmí být vlečeno po zemi. Krk je středně dlouhý, mírně prohnutý a poměrně štíhlý. Křídla jsou přilehlá k tělu a dobře uzavřená. Ocas je vodorovně nesený, tzn. zvednutě nesený vůči linii zad. Holeně jsou málo znatelné a běháky středně dlouhé, oranžové, mnohdy s tmavými skvrnami, se světlými drápy. Opeření je těsně přilehlé k tělu. Celkově jde o elegantní plemeno, jehož velkou vadou je nemotorný nebo obhroublý vzhled.
Základní barva opeření je bílá, barevně (černě, modře nebo hnědě) je zbarveno temeno hlavy pokud možno od kořene zobáku až po týl, záda s přilehlou částí křídel ve tvaru srdce a horní část ocasu. Skvrny jsou jasně ohraničeny, ale částečná pigmentace na holeních se připouští.
Teprve v roce 1986 byla v Hannoveru předvedena zvířata s téměř dokonalou kresbou.
Kachny starorýnské strakaté jsou opět na chov velmi nenáročným plemenem a díky heteroznímu efektu kříženců stále ještě velmi vitální a odolné. Původním záměrem jejich šlechtění bylo vytvoření ryze výstavního plemene se zajímavou a neobvyklou kresbou, přesto si získaly oblibu i co by plemeno užitkové. Jeho rozšíření však není příliš velké opět díky náročnosti na šlechtění kresby odpovídající standardu.
Autor- Miroslav Prochazka
